Manželství je taková speciální libůstka Boha-rodičů. Oni chtěli, abychom je mohli taky tady na zemi zahlédnout, i když si to většinou v tu chvíli ani neuvědomíme. Prostě udělali nás jako muže a ženu s tím, že pokud se muž se ženou v totální lásce po všech stránkách úplně spojí, tak budou jejich obrazem. Obrazem samotného Boha. S vědomím plného...

Zásadní otázka: Potřebujeme vůbec faráře? Jednoduchá a jednoznačná odpověď: Určitě ano! Mnozí možná namítnou: však se na ně podívejte! Někdo z nich je na peníze, někdo na krajky a ceremonie, někdo na přední místa na oslavách. Možná doplníte i ještě horší chyby. Ale i přesto je rozhodně potřebujeme. Bůh-dítě si vybral také několik osob, kterým dal...

Známé pořekadlo praví: "Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jediné". Svým způsobem je to pravda. Ale skutečně jen svým způsobem. Otázkou je, kdy je člověk skutečně nemocný. Vyjadřuje slovo nemoc, že dotyčný nemá v rukou moc? Nebo když má rakovinu či následkem úrazu nebo mozkové příhody ochrnul? Nebo když mu nefunguje duševní zdraví? A máme...

Je to mimořádná hostina, na které se děje mnohem víc, než že se sejdou kámoši nebo že si přečtou povídání o Bohu-dítěti nebo dopis prvních křesťanů. Dostáváme se opět k tajemství. Jak už jsme si říkali, víra by neměla všechno, čemu nerozumí, nazvat "tajemství" a tím to mít za vyřešené. Ovšem také by se neměla bát toho, že skutečně tajemství...

Bůh-rodiče nás milují, my máme rádi je a také všechny naše sourozence a život je krásný, radostný a úžasný. Jenže nemá cenu si něco nalhávat. Ono to tak vždycky úplně pravda není. Druzí kolem nás dělají spousty různých chyb, že naprosto nechápeme, jak je to vůbec možné a že jim to samotným není trapné. Bůh-rodiče se nám často jeví kdesi...

Byl by náš vztah k Bohu-rodičům velice podivný, kdybychom se jednou k nim slavnostně a veřejně přihlásili a potom už netoužili s nimi dál tento vztah rozvíjet. Dokonce bychom se s nim ani nesetkávali, neprožívali s nimi své radostné chvíle, nesvěřovali jim své starosti a společně s nimi také neoslavovali (třeba Vánoce, kdy Bůh-dítě přišel na naši...

Potřebujeme si potvrzovat úředně, že Bůh je v nás? Sice se nabízí odpověď, že to není potřeba, protože Bůh-rodiče nás mají tak jako tak rádi. Ale oficiální křest je něco jako naše odpověď na jejich lásku. Jako bychom veřejně prohlašovali: Také vás milujeme. A to je nejen slušné, ale především my to potřebujeme vědomě vyslovit (vyjádřit).

Už jsme si řekli, že Bůh se projevuje ve třech rovinách. Bůh-rodiče jsou pro nás obtížněji pochopitelní a nemůžeme je vidět. Bůh-dítě vzal na sebe lidskou podobu (Ježíš) a lidé se s ním mohli stýkat, dotýkat se ho, naslouchat mu. A Bůh-v nás z nás dělá Boží děti, takže také Bohy.

Řekli jsme si, že jedna z rovin Boží existence je Bůh-v nás. Z toho plyne, že já se stávám adoptovaným Božím dítětem, stávám se Bohem. Když jsem adoptované dítě - tak přímo mě osobně Bůh-rodiče berou na vědomí a v jejich kartotéce dostávám přesné, zcela originální jméno, které nemá nikdo jiný. Tato kartotéka se nazývá Děti naše adoptované (DNA).

Úkol "popsat" Boha je nejen obtížný, ale hlavně nesmyslný, protože nemožný. Je to tajemství. Jasně, teď si mnozí řeknou: Čemu se chce někdo vyhnout, protože tomu pořádně nerozumí nebo to zavání nesmyslem, tak to nazve "tajemstvím" a je to vyřešené. V podstatě to je také někdy pravda. Ale nicméně se pokusíme alespoň něco z "fungování" Boha naznačit,...