3. Já jsem Bůh

Řekli jsme si, že jedna z rovin Boží existence je Bůh-v nás. Z toho plyne, že já se stávám adoptovaným Božím dítětem, stávám se Bohem. Když jsem adoptované dítě - tak přímo mě osobně Bůh-rodiče berou na vědomí a v jejich kartotéce dostávám přesné, zcela originální jméno, které nemá nikdo jiný. Tato kartotéka se nazývá Děti naše adoptované (DNA).

Předcházející kapitola:

Jestli tedy mám tu úžasnou výsadu být přímo Bohem, tak se zcela automaticky dostávám do roviny, kdy se účastním na onom "na člověče", podílím se na systému "náčlověčenství". Nemusím čekat na nějaký další pokyn shora, mám svou vlastní zodpovědnost, mám své vědomí (s-vědomí) a zodpovědnost za své činy.

Podstatou náčlověčenství je tedy plně se zajímat také o člověka. Sdělovat mu něco z toho, co jsem pochopil o Bohu-rodičích a Bohu-dítěti. V každém z nás jsou jiné kapičky poznání Boha-v nás a je tedy namístě vzájemně se o-Boha-covat.

V neposlední řadě pak z náčlověčenství (díky tomu, že já jsem Bůh) plyne má schopnost pomáhat druhým v nouzi. Dostal jsem citlivost pro vnímání toho, čím mohu druhým prospět a co naopak dávají oni mně. Jedná se o sociální (vzájemnou) lásku rozdávající a přijímající dary (charita).

To není nějaká moje povinnost. To je nesmírná výsada plynoucí z toho, že mě Bůh-rodiče adoptovali a že na mně realizovali jednu z rovin svého Božství, kterou jsme nazvali Bůh-v nás.

No, není to úžasné?

Příště si povíme něco o tom, kolik je Bohů