Abbraccio

Nejprve se objevila vlna metoo, tak jsme jako věřící měli další důkaz, jak je ten nevěřící svět zkaženej. Pak přišly skandály v církvi a my jsme po krátkém šoku typu "zase snaha poškodit církev vymyšlenou naprosto nepravdivou propagandou" postupně přiznali pár výjimek. Potom jsme začali tušit, že jich nebude pár a že je třeba se proti nim jasně postavit a hlavně se od nich zřetelně distancovat. Kněze důsledně hlídat, aby nepoložil dívce (nebo chlapci) ruku na rameno. Nejraději bychom udělali mapu hříšných farářů, kde budou zřetelně označeni podezřelí "zvrhlíci". Biskupové pak začínají žít ve strachu, aby jim někdo nevyčetl nějaké zamlčování.

Tak jsem o tom tak přemýšlel a napadlo mě, jestli na to nejdeme z úplně špatné strany. Jestli nejsme jako ti přežraní boháči, kteří nechají uvěznit chudáka, který z hladu ukradne bochník chleba. Jasně, trochu přeháním.

Domnívám se ale, že člověk k "normálnímu" životu potřebuje také fyzický kontakt s lidmi. Pokud ho nemá, tak si ho krade. Buď fyzickým násilím na druhých (i to je fyzický kontakt, i když to v církvi řešit snad nemusíme) nebo tím, že sáhne holčičce na kolínko. Ne, nebojte se, rozhodně to nechci zlehčovat, i když někdy se to do komických variant dostává, když kněz třeba nesmí pohladit dítě.

Mám na mysli nás, dospělé. Nedlužíme našim kněžím (a tím spíš biskupům!) úplně normální, přátelské objetí? Jako kamarád s kamarádem, přítel s přítelem? Jako dva dospělí lidé, kteří mají radost nebo bolest? To, čemu Italové říkají abbraccio a je pro ně naprosto samozřejmé. Pevné lidské objetí vyjadřující souznění s člověkem, poděkování za krásnou liturgii, snahu o pochopení jeho starostí.

Vím, že se toho (i v obecné rovině) mnozí bojí. Neobejmou příbuzné, kamarády, farníky... natož faráře. Nebo si představte, že přijdete po pontifikální mši za biskupem, pevně ho obejmete a řeknete mu: "Jsme rádi, že vás máme." Nezvyklé, ale rozhodně ne nemožné. Chceme po nich, aby byli "normální", ale "normální lidský kontakt" jim neumožňujeme. Chceme, aby se s námi smáli a žili náš obyčejný život a nepřipustíme si je "k tělu"

Váš Hugo