Dopis farářům

Naši milí páni faráři,

samozřejmě také kazatelé, farářky, biskupové a tak dále a tak podobně.

Každý týden si pouštím trochu hubu na špacír a napadám vás zleva i zprava. Je pravda, že mě občas něčím na...štvete (slíbil jsem Fanče, že se vystříhám sprostých slov, nebo mi je prý ona vystříhá z dopisu).

Ale nakonec, ať si říká kdo chce co chce, jsme rádi, že vás máme. Pravda, někdy bychom uvítali, kdybyste někteří byli takový trošku jako že normálnější. Vždyť přece, jak se říká, když nejde o život, tak jde o (vystřiženo). Já vím, možná namítnete, že vždycky jde o život, o ten věčný. Ale my si s Fančou myslíme, že ten pro nás Pán Bůh stejně už má nachystanej a že se v tý jedný hospodě na pivo u něj tak jako tak sejdem. Tak proč tam nejít trochu s humorem, případně si nedat nějaký to pivo společně už cestou, no ne?

Každopádně moc dík, že nás na té cestě doprovázíte, pomáháte nám, docela se většinou snažíte a že i trpělivě snášíte to naše věčné bečení, mečení, poskakování, páření a dovádění.

Pokud jsem svejma kecama občas někoho urazil nebo naštval, a to zas jo a ne že ne, tak bych se moc rád před koncem roku omluvil, ať to můžem všechno spláchnout. Chtěl bych sice slíbit, že se to už nestane, ale to by nebylo úplně pravda. Tak aspoň slibuju, že na mě Fanča občas dohlídne. Ostatně taky vás zdraví a moc vám všem děkuje.

Nemáte to s námi lehký, my někdy s vámi taky ne, ale jinak jsme všichni super, no ne?

Váš Hugo