Faráři podle Medvídka Pú

Hugo kouká občas na pohádky. Nedávno sledoval nějakej díl Medvídka Pú, kde kromě jinýho šlo o to, že zvířátka si tam dala novoroční předsevzetí nebo co, že nebudou dělat to, co normálně dělají. Medvídek Pú nebude jíst med, Oslík Ijáček nebude zasmušilej, Tygr nebude vesele skákat, Prasátko se nebude už nikdy bát a tak. Jenže potom zjistili, že to je úplná blbost. Jsme prostě jaký jsme. A to bychom měli dělat naplno a pokud možno tím pomáhat i druhým, i když samozřejmě někoho můžeme štvát, že takoví jsme.

Potom pořád Hugo chodil a bušil se jako Medvídek Pú do hlavy a říkal: "Mysli, mysli, mysli!" Tak jsem čekala, co z něho zase vypadne. Dočkala jsem se.

"Fančo, oni vlastně všichni lidi jsou taky takový zvířátka. Někdo je buldok, někdo kočka, lev, jezevec, orel, opice nebo třeba kráva. A můžeš po ňákej krávě chtít, aby nebučela?"

"No Hugo, hlavně neříkej žádnej ženskej, že je jako kráva, prosím tě."

"To právě nesmíš vidět takhle negativně. Prasátko v tom Medvídkovi Pú taky není nějaký záporný prase. A kráva je úžasně užitečná. Právě že každej musí bejt to, co je a naopak být na to hrdej a rozvíjet to."

"Povídej Hugo dál, poslouchám."

"Zůstanu u těch skvělejch postav z Medvídka Pú a použiju to třeba na faráře. Některej je jako Medvídek Pú. Žádný komplikovaný úvahy, jednoduchej prosťáček a přitom velice roztomilej a dobrosrdečnej. Je celkem jedno, že většina jeho úvah je pořád o tom samém, tak jako Pú mluví jenom o medu. Nakonec se pozná, jak má upřímně každýho rád a většina lidí zná hlavně jeho. Kolik venkovskejch skvělejch farářů má obrovský srdce a lidi je milujou a nečekají od nich kdovíjakou komplikovanou teologii. Nebo některý jsou jako Prasátko věčně ustrašený, za každým rohem vidí ďábla. No můžeš po nich chtít, aby místo něho si tam představovali anděla? Některej zase jako Tygr pořád nadšeně poskakuje a křičí aleluja a jde tím jinejm na nervy. Ale může on bejt zadumanej jako Íjáček, kterej se sám svým životem stává trvalým živým samomučedníkem? Nebo sova. Ta poletuje nad ostatními, neustále něco sepisuje, čemu většinou ostatní pořádně nerozumí, nejradši píše svůj vlastní životopis, kde vypočítává svou důležitost. Ale ostatní ji tak nějak berou a občas se jim ta její učenost taky třeba i hodí. Další postavou je Králíček. Má utkvělou představu, že události musejí probíhat přesně podle jeho dokonalýho plánu, který pečlivě promyslel a připravil. Nepochybuje o tom, že to je jediná a nejlepší varianta.

A já si, Fančo myslím, že nemá cenu nikoho předělávat, ale naopak musíme dodržovat nějaký základní pravidla, aby nám žádný živočišný druh farářů nevyhynul. To by byla škoda a ekologicko - náboženská katastrofa."

Tak jsme s Hugem ty body sepsali a tady jsou.

Vaše Fanča

• Každý (nejen věřící) nechť si laskavě uvědomí, že faráři (jakož i všichni ostatní lidi) patří do spousty různých skupin podobných pestrostí jednotlivým druhům zvířat. Byla by nenahraditelná ztráta, kdyby nějaký druh vyhynul, proto jim dopřávejme přirozené životní podmínky k zachování zdravé společenské rovnováhy. Jsou nezastupitelní a nenahraditelní.
• Přes nejrůznější výhrady si upřímně važme biskupů, kteří mají takovouto pestrou směsici na starosti. Dodávejme jim odvahu, aby všechny tak různé druhy, z nichž mnohým může akutně hrozit vyhubení, upřímně milovali a podporovali.
• My sami se pak na ně nedívejme jako na zvířátka v ZOO, ale vytvářejme s nimi společný vyvážený společensko-náboženský eko-systém.
• Často a případně i pravidelně řekněme (našemu) panu faráři v čem je jeho životní druh jedinečný a nenahraditelný, čeho si na něm vážíme a proč konkrétně právě jeho máme rádi. Možná to neslyší tak často a určitě ho to povzbudí ke zdravému rozvoji. Dost možná mu tuto zpětnou vazbu dlužíme.
• Při cestování naší vlastí (nebo i internetem), když se setkáme s nějakým pro nás dosud neznámým živočišným druhem faráře, nebojme se také jemu sdělit, co se nám na něm líbí a v čem právě on obohacuje tento svět.

Hugo a Fanča