Kněžena

S Fančou slýcháme, že se mluví o svěcení žen, aspoň prý na jáhenky. No řeči se povídají a voda teče. Hodně vody. Kalný vody. Ale říkal kamarád, že teď se o tom mluvilo i na tom slavným synodu dokonce až v samotným Římě. Někdo prý byl pro, že to mělo být už dávno, někdo proti, že je to proti přírodě (rozuměj tradici). Tam je to dělaný tak, že nikdo prý nesmí říct, že to není pravda. No tomu já tak moc nerozumím. Ňáká pravda přece musí být, akorát se neví, kdo to určí. Na pravdu se ptal snad už Pilát.

Ale čemu rozumím je to, že doba se změnila. Dneska už třeba umí žít lidi spolu bez nějakýho papíru a na nic se neohlíží Málokdo rozumnej jim to vyčítá. Někdy to funguje, někdy ne. Ostatně jako všechno. Tak si s Fančou říkáme, proč by bez nějakýho papíru nemohla fungovat i "kněžena" (to je s prominutím můj pracovní termín). Teda samozřejmě potom taky bez těch středověkejch hadříků.

Ale kolik je katolických kaplanek ve věznicích nebo v nemocnicích? Státu snad ženský nevadí, ne? A hlavně jak fungují ženy třeba na netu? My s Fančou rádi posloucháme kázání Pepy Prokeše nebo komentáře Michaela Martinka. Ale kde jsou pravidelná zamyšlení nějaké kněženy? Na to oficiální papír přece není třeba. A Fanča by si to k vaření určitě ráda poslechla, já ostatně taky (teda já bez toho vaření).

Tak si říkám, jestli není problém někde jinde. Ovšem nevím kde. Budu to muset ještě s Fančou probrat. Já si dám pivo, ona víno, a kouknem na to.