Kostelní sbírky

Vzali jsme si s Fančou vzor z toho, jak Ježíš šmíroval, kolik kdo dává do chrámové pokladny. Když mohl Ježíš, tak proč ne my? A to jsme teda čuměli. Těch celkem bohatejch, co dávají jen ze svého nadbytku a vůbec to nepocítí, těch přišlo docela dost. No kurňa, když lidi, co klidně dají v hospodě za večeři dvě kila za každýho, tak když jdou do kostela na Poslední večeři, tak dají dvacku za rodinu, tak to je docela síla. To dají v hospodě na dýšku víc.

My jsme ale pořád čekali na tu chudou vdovu, co klidně vhodí všechno, co měla na své živobytí, protože jsme jí chtěli taky veřejně pochválit, jako to udělal Ježíš. Jenomže pořád nic.

"Tak ti nevím Hugo, co když všechny chudé vdovy, co dávaly všechno, už umřely?"

"Tak budeme Fančo muset přesvědčit bohatý lidi, co žijou třeba singl, aby to vzali za ně. Nebo všichni aby se pochlapili. Nedávaly se dřív desátky? Kdyby dal každej desetinu ze svýho příjmu, a říkal synovec, že i z minimální mzdy to je aspoň dvě kila tejdně, tak můžou církve říct celej tej *** vládě, že jim na ňáký restituce se*e Bílej tesák. "

"Hugo mluv slušně, aspoň když mluvíš a církvi. Já bych měla ještě jedno řešení. Chudá už jsem, tak ještě počkám chvilku, až budu i vdova, a pak to rozjedu na plný pecky, abych šla ostatním příkladem."

No uznejte, není ta moje Fanča úžasná?

(Pozn.: Autor textu se domnívá, že současná vláda není ani "dvouhvězdičková", ale především z grafických důvodů k ní přiřadil hvězdičky tři.)

Sledujte stránky Huga a Fanči /"líbí se mi" a "sledovat"/, ať vám nic neuteče