Modlitba starce

Bože, jsem už příliš unavený, než abych se dohadoval s druhými, zda jsi, nebo ne. A taky už nejsem tak sebevědomý, abych se hádal s tebou. Jsem rád, když věci harmonicky plynou. Mám rád své jistoty, svůj domov, pravidelný denní režim, svou židli, hrnek a dokonce už i svou manželku.

Netroufám si tě prosit, aby mě nic nebolelo, protože to by vyřešila jedině smrt a já ještě nepospíchám. Já už vlastně vůbec v ničem, s ničím a nikam nespěchám. Jen to mi dej, aby mi chutnalo dál vepřové koleno a chlazené pivo. A taky abych měl pravidelnou stolici, to je základ.

Spousty lidí mě v životě štvalo a vytáčelo, tak mi dej odvahu a sílu to všechno pustit z hlavy. Už v ní udržím tak málo informací, tak by bylo škoda v ní mít marast a nepořádek. Raději ať všechno beru s humorem.

Nějaké to pokušení v podobě krásných žen mi ještě dopřej, i když vím, že už mu v pravém slova smyslu nepodlehnu. Ale aspoň pohled, úsměv a pěkné vzpomínky, to ať potěší mé srdce starce.

Ať mají lidé kolem mě dojem, že jim se zájmem naslouchám, i když jsem už trochu nahluchlý a občas při jejich hovorech usínám. Ušetři druhé mého vyprávění o sobě, krásné době našeho mládí a o mých nemocech. Hlavně mě chraň od toho, abych měl na všechno recept. Nejsem doktor.

A až bude ten správný čas a zavoláš, tak ať nemám zbytečné kecy. Však jsem si užil celkem dost.

Ještě jsem asi něco chtěl, ale už jsme to zapomněl, takže Amen.