Násilí na zbožných ženách

"Ty Fančo, není vám ženskejm líto, že nemůžete, tedy u nás katolíků, bejt farářky?"

"Víš Hugo, on ten problém je někde jinde. Mně třeba nevadí, že nemůžu být svěcená nebo že nestojí u oltáře nějaká jiná ženská. Problém spíš naopak je, že někteří faráři nejsou pořádní chlapi. Tak trošku neví sami, co vlastně jsou. Poznáš to pak i na účasti na jejich akcích. Já to neumím říct v těch procentech, ale když často připadají v kostele na jednoho chlapa zhruba třeba tři ženský, tak něco asi není v pořádku, nemyslíš?"

"No, to je Fančo fakt, ale teď se v tom už prej na dost místech něco dělá. Spiritualita chlapů, nějakej Rohr nebo co, cyklopoutě, poutní maratony a dokonce ultra maratony, všelijaký starý páky, bubnování a tak. To zaujme chlapy víc, než když se jen tak přihodí ke mši růženec a litanie."

"Jo, to je pravda. Taky je mi jasný, že asi normální chlapi se kdovíjak neodvážou na kostelních písničkách typu ´Aáách, můj nejsladší Ježíši´, ale to je zase o tom, co by se mělo udělat pro vás, pro chlapy. Ale když farář není opravdu správnej chlap, tak ani pořádně nepochopí ženskou."

"Jo, z kostelních písní dám tak akorát ´Už jsem dost pracoval´, ale o to ti teď Fančo asi nejde, co?"

"Mám na mysli hlavně taková ta farářská nebo možná přímo skoro celocírkevní tabu. Vezmi si třeba to, jestli má ženská poslouchat chlapa."

"To jsi snad Fančo o sto let zpátky, ne?"

"Ne, to jen dýchám církevní ovzduší. On to už nikdo až tak moc nahlas většinou neříká. Ale ženský si spoustu věcí tak nějak mezi sebou poví a taky hodně toho vycítíme. Když se ženská svěří farářovi, že je manžel despota nebo dokonce násilník, který neváhá nejen si vynucovat sex, kdy se jemu zlíbí, ale třeba jí i nějakou flákne, tak když se vůbec podaří chudince něco takového ze sebe před farářem vykoktat, tak jakou myslíš, že často dostane odpověď?"

"Tak povídej Fančo, jakou?"

"Něco o tom, že má s pohledem na kříž spolu s Kristem snášet utrpení a pomodlit se o růženec víc."

"To si děláš srandu, ne? A existujou vůbec ještě dneska takový ženský a k nim takový chlapi?"

"Právě že takový dvojice jako by se vzájemně přitahovaly silným magnetem. A skryto falešnou zbožností je jich mnohem víc, než se asi vůbec tuší a rozhodně nesmírně víc, než se přiznává. Ona se s tím málokterá ženská půjde pochlubit. A když se odhodlá, často získá dojem, že je chyba víceméně na její straně. Že se má víc snažit, být ochotnější, povolnější a tak. Tady by mohli mít skuteční faráři-chlapi obrovský pole působnosti. Jenže když se místo toho začervenají, stáhnou ocas mezi nohy a přenesou vinu na chudáka ženskou, tak ji úplně dorazí."

"Ale co může farář udělat, i kdyby na to nakrásně třeba i měl ty koule? Přece nemůže jít a tomu manželovi pořádně nakopat prdel, když má přece to zpovědní tajemství."

"Jo, to už je dost pozdě, ale může jí doporučit odborníky. Ale předně mohou faráři na tohle téma začít otevřeně mluvit. A rozhodně nejen faráři. Neschovávat tyhle problémy. Netvářit se, že to ve věřících rodinách neexistuje. Možná svým způsobem víc než jinde, určitě ve skrytější a možná proto citlivější podobě. Nevytvářet pro to podhoubí. Nebát se věci skutečně pojmenovat. Já si myslím, že možná až na malé výjimky u nás nejsou problémy s tím, že by faráři někoho zneužívali, ale že mlčí k tomu, když v takzvaně věřících rodinách všemožně znásilňuje rádoby věřící muž takzvaně věřící ženskou. A tahle spoluúčast mlčením je mnohem těžší hřích, než spousty blbostí v sexuální oblasti, které někteří faráři často a zřejmě rádi teoreticky řeší. Tohle už je skutečně smrtelný hřích, protože nepochopení od faráře, kterému se ženská odhodlá svěřit, ji definitivně zabíjí. Samozřejmě se to netýká všech farářů, to je jasný."

"No Fančo, to jsme se zase nějak dneska do toho zamotali, co?"

"Zeptal ses mě, co bych jako žena od církve chtěla nebo tak něco. Takže stručně. Aby všichni chlapi, i faráři, ale pochopitelně nejen oni, byli skutečně chlapi a rytíři a netrpěli žádnou formu násilí na ženě. A už vůbec nesnáším, když nejen k tomu někdo zbaběle mlčí, ale ještě dokonce se to snaží omluvit pomocí nějakých zbožných keců."

("No Fančo, Pánbůh s námi. Nevím, nevím, kdo tohle bude chtít číst nebo dokonce komentovat."

"No vidíš, tak to právě je - některé věci jako by byly tabu. Tak uvidíme...")