Rok (svaté) rodiny

Tak se nám blíží rok rodiny ve znamení Svaté rodiny. Pokud vím, začne letos od svátku svatého Josefa. Ostatně, to byl u mě skutečně borec. Maria se s ním odmítá vyspat se slovy "nejdřív kostel, potom postel", a on pak zjišťuje, že je poněkud těhotná. Tohle mi udělat Fanča před svatbou, tak nevím, jestli by svatba byla. Ostatně Josef je vytrvale nazýván snoubencem Panny Marie, takže svatba asi taky nebyla. Jaká tedy rodina? Svobodná matka žije s přítelem, který není otcem dítěte. No není to úžasný předobraz dnešní rodiny? To je skutečná "svatá rodina"!

Svatá rodino, patronko i všech nemanželských svazků, oroduj za nás!

Ale vykašleme se na papíry a razítka. Farnost i celá církev je (nebo není?) rodina a domov všech. Minimálně, abych nebyl přehnaně otevřený, všech křesťanů. Lidé z ostatních náboženských proudů, pokud vím, do naší rodiny nepatří. Ovšem i tohle je pořád nějak moc široké. Kterých vlastně křesťanů? Katolíků? (Starokatolíků? Řeckokatolíků? Římskokatolíků?) Evangelíků? Adventistů? Husitů...?

Svatá rodino, patronko všech tak rozdílných vě- i nevě- řících, shromáždi nás v jednom chlívku!

Navíc se nám v církvi (církvích) rozšiřuje takový nešvar. Rodí se nám, a to i v super-rodinách, také gayové a lesby či jedinci dalších odlišností. Máme je vydědit? Ale kdy přesně? Když to přiznají? Jak se ta naše svatá církevní rodina vyrovnává s jinakostí? Abychom byli féroví, Panna Maria se svým panenským početím a porodem byla také velice silně "jinaká". A Josef, patron církve, ji nevydědil!

Svatá rodino, patronko všech vyděděných jinakostí, nauč nás vážit si pestrosti!