Stařec a hoře

Kráčím pomalinku zapomenutou ulicí, o které nevím, jestli vůbec někam vede. Slunce, pokud vůbec svítilo, zřejmě už zapadlo. Je šero. Kde není světlo, nejsou barvy. Černobílé jsou také útržky z filmu mého života, které mi probíhají hlavou.

Renata. Miloval jsem ji nade vše. Sliboval jsem jí ráj. Byl to spíš očistec. Tolik chtěla děti. Nevyšlo to. Vyšetření. Marná čekání. Plané naděje. Zadržované slzy.

Střih. Klapka. Nový režim. Nové naděje. Vlastní podnik. Úspěch, zisky. Celý svět u nohou. Renata v mém náručí. Tichá bolest již nevyslovována. Pohodlný život?

Kráčím dál ulicí. Ostrůvky kdysi tak bílého sněhu se černají nánosem špíny. Cesta zatáčí. Stále není zřejmé, kam vlastně vede. Ostatně, záleží na tom vůbec?

Nová scéna. Předběžné zadržení. Zabavení počítačů a dokumentů firmy. Zřejmě nějaký dost nepodařený film. Nebo špatný sen. Toužím se probudit. A procitnutí přichází. Uvalení vazby. Daňové úniky. Renata podává žádost o rozvod. Musím to prý pochopit. Ale to není přece pravda! Pro nic za nic by tě určitě nezavřeli. Miláčku, to je nějaký omyl! Neříkej mi miláčku. Maraton výslechů. Propuštění. Další vyšetřování. Nekonečný seriál.

Klapka. Zproštěn obvinění. Jistota, že to byla špinavá práce konkurence. Zároveň jistota, že to neprokážu. Zkurvené dva roky života. Renato! Promiň, mám přítele. Jsem těhotná. Jistě mi rozumíš. Navždy kamarádi. Nějaká křižovatka? Rovně? Odbočit?

Ordinace. Pán v bílém plášti. Někomu cosi říká. Začíná pršet. Ne, neprší. To nějaká slova dopadají na mou hlavu. Smysl nechápu. Nevyléčitelné. Zatím. Zpomalit průběh. I několik let.

Už je naprostá tma. Předčasně jsem zestárnul. Přede mnou je cosi jako kostel. Z pootevřených dveří uniká malinké světlo. Usedám v poslední lavici. Zasténá mou bolestí. Svíčka na oltáři divně blikotá. Bojím se, že zhasne.