Úvaha proti farářům

Článek proti farářům už málokoho překvapí. Je to celkem moderní a jsme na to zvyklí. Možná málokoho taky překvapí, že mám nějaké výhrady já, není to totiž poprvé. Co už ale překvapit může, že to není tak úplně proti farářům.

Teď je na místě malé vysvětlení. Důsledně ve svých textech používám výraz farář místo správnějšího a širšího označení kněz. Důvody jsem k tomu viděl dva. Předně označení "farář" mi přišlo takové lidovější, a i obyčejným lidem srozumitelnější. Ale možná důležitější ještě bylo, že termín "kněz" má obtížné skloňování v množném čísle. Resp. neshodují se na něm příliš jazykozpytci a kněží samotní. A tak jsem se nechtěl nějak zamotávat nebo pouštět do sporů.

Ale teď už k věci. Nejen že zaměňuju, byť z ušlechtilých důvodů, pojem kněz a farář já a celkem široká veřejnost. A to ještě pro tuto úvahu pomíjím rozdíl mezi farář a administrátor farnosti. Obávám se, že si tyto role pletou i biskupové (alespoň někteří). "Jít studovat na kněze" se prakticky rovná "stát se farářem". Přepočítáváme počet farností (máme jich hodně) a počet farářů (máme jich málo). Pak můžeme uvádět počet farností na jednoho faráře a je to šokující.

Některé diecéze se rozhodly tedy malinké, vyhaslé či sotva doutnající farnosti zrušit, resp. sloučit s většími. Tím se poměr farář/farnost částečně zlepší, ale podstatu problému to neřeší.

Jako bychom se zoufale předháněli s mobilními operátory o co největší hustotu pokrytí. Chceme mít všude signál. Když někde není signál, biskup zpanikaří. Je třeba někam do okolí rychle umístit nějaký vysílač. A to nás dříve či později buď zničí, nebo naopak nás zhroucení tohoto systému dovede k rozumu.

Myslím si, ale samozřejmě naprosto nezávazně, po impulsu od jednoho obětavého kněze-faráře, že bychom se neměli ptát, kterým knězem zaplácneme díru v pokrytí. Otázka by měla vycházet nejen od možností, ale především od kvalit a darů onoho kněze. Co umí? Na co je šikovný? Jaká má charismata? Jak by mohl nejlépe uplatnit to, co mu Bůh dal?

Co na tom, že nebude celoplošné pokrytí? Není nutné, aby každý kněz dělal faráře, není nutné, aby v každé díře byla mše. Není možné plachtu, kterou se snažíme natáhnout na celou diecézi, napínat do nekonečna. Jednou stejně praskne.

Proč by se nemohli někteří věnovat mládeži, jiní seniorům, někteří nemocným, bezdomovcům, narkomanům, rodinám... (1Kor 12,4-11). Skuteční "faráři" by byli například v okresních městech nebo na poutních místech. Objížděli by svůj region (dnes už asi ne na koni, ale v autě). Věřící by při své návštěvě povzbudili k další samostatné kreativní činnosti. Laici, případně jáhni, by tak snadněji pochopili svou nezastupitelnou roli. Ostatně i mnoha kněžím by to prospělo. Nejen jako úspora času, ale i v promýšlení svého poslání, v čem jsou zase oni nezastupitelní.