Víla - moje radost V jedné zemi žila mladá dívka, snad víla, kdo ví. Pořád se radovala, štěstím jen zářila. Na každého se usmála, popřála mu krásný den, případně ho také radostí nadšeně objala. Potom zase odtančila dál za svou prací. Většina lidí ji upřímně milovala pro její bezprostřední radost a průzračnou čistotu. Ale našli se i tací, kteří ji zažalovali, že to je jistě děva nemravná a coura, když se s lidmi veřejně objímá. "To bych se snad raději měla s lidmi objímat tajně? Proč se bojíte mít se vzájemně rádi, být šťastní, to znamená i blíž nebi? Láska není hřích." To je pohoršilo ještě víc. "Co si to dovoluje? Chce nás snad poučovat? Navíc je to rouhání." Chtěli ji kamenovat, ale ona jim zmizela z očí. Jindy se objevila v jiné době na jiném místě a v podobě mladého muže. Stále měla dost radosti na rozdávání. Hrála si s dětmi a hladila je, dokázala přátelsky obejmout a poplácat chlapa nebo na ulici popadnout do náruče starou babičku a zatancovat si s ní. Lidé ji měli rádi, ale horší to bylo s mocipány. Jednoho dne pro ni přišli úředníci. Předpisy, legislativa, zákony a nařízení. Ohrožování mravní výchovy mládeže, sexuální obtěžování, veřejné pohoršení, exhibicionismus, omezování lidské svobody atd. atd. "Což v téhle zemi je zakázáno mít radost a mít se rádi?" "Je zakázáno bez prokazatelného souhlasu se kohokoliv dotýkat, natož pak ho dokonce objímat nebo hladit." "Ale po objetí, pohlazení a projevu blízkosti přece každý hluboce touží. Bez toho nemůže žít. Láska se svými projevy přináší štěstí a trvalá radost je jediná cesta ke svatosti. To už je přímo ta svatost." Nic platné. Za trest a pro výstrahu ji na rynku vystavili na pranýři. K trámu od šibenice přitloukli ještě horizontální trám a k tomu jí hřeby přitloukli ruce. "Tak a teď tě to objímání přejde. Když jsi takový chytrák, tak zkus s přibitýma rukama někoho obejmout." Lidi ale přicházeli za ní, objímali ji a litovali. Ale ona se jen usmívala. "Mě nelitujte. Já mám ruce přibité, ale vy je máte volné. Co vám tedy brání se objímat a společně radovat. Tak přece bude moje radost i ve vás. Tím si mě budete stále připomínat. Svatost nejsou modlitby, ale radost, kterou vám nikdo nemůže vzít." Třetí den, když ráno lidé zase za ní přišli, tam už nebyla. Proslýchá se ale, že nikdy nezemřela. Toulá se dál světem v různých podobách a přestrojeních. Když vidí někoho osamoceného, tak se na něj usměje a obejme ho. Nebo to není víla, ale ti, kteří se to od ní naučili?

(Napsáno pro Zpravodaj salesiánského střediska České Budějovice), 2019