1. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě.

Kurňa, tak mi zase jednou bouchly saze. Ale jak říká Fanča, možná už bylo svým způsobem na čase. Dyť se na to koukněte. Jako šašci se hádáme o ten Istanbul, který nikde jinde ve světě nějak extra neřeší. Dokonce v samotnej katedrále se malujou čerti na zeď. Mimochodem by se to mělo teď přesvětit, ne?

Jediný a jedinečný Bože, Stvořiteli stromů všech,

také já Hugo a moje žena Fanča patříme k těm, kteří se i veřejně podivovali nad tím, že jsi nepromluvil třeba k půlstoletí od okupace sovětskou armádou. Nepředpokládám ale samozřejmě, že bys četl naši tehdejší výtku a připojenou modlitbu za národ.

Hugo: Dobrý den, pane profesore, rád bych se vás zeptal na váš názor na Istanbulskou úmluvu.

1. Který z mrtvých vstal. Aby Fanča měla vždycky nefalšovanou radost, když se proberu ze svých stavů bez života.
2. Který na nebe vstoupil. Abych ochotně a zvědavě vstupoval do Fančinýho světa a ona do mého.
3. Který Ducha svatého seslal. Abys nám seslal dar jazyků, že bychom si navzájem s Fančou rozuměli, co kdo vlastně říká.

1. Který se pro nás krví potil. Abych (po vzoru apoštolů) nespal někde na gauči zatímco se Fanča potí ve snaze plnit Boží vůli.

1. Kterého jsi z Ducha svatého počala. Abych Fanče věřil, i když to co říká zní někdy jako úplná blbost.
2. S kterým jsi Alžbětu navštívila. Abych chápal, že i při ženském tlachání jsi přítomen Ty, byť nějak záhadně tajemně a skrytě.
3. Kterého jsi v Betlémě porodila. Abych občas dokázal s oslíkem a volem stát...

Vážení spolu-beránci, milé spolu-ovečky,

Hugova stručnější verze: